Led Sezelim: Nemusí, kdo nemá rád
Text: Luboš Hnát
Foto: Obal CD
Publikováno 23. 4. 2019
Děčínská formace LED SEZELIM existuje již více než čtvrtstoletí, za tu dobu vydala tři řadová alba. Poslední z nich nazvané Nemusí, kdo nemá rád vyšlo zkraje letošního roku. Na internetu se o skupině lze dočíst, že hrají experimentální hard rock: to samo o sobě je dost zajímavá informace, která podněcuje mou zvědavost. Vkládám tedy CD do přehrávače a čekám, jakou muziku uslyším.
Když si odmyslím úvodní mluvený dialog Pane řidiči!, který slouží coby intro k písni Doklady, je na novince děčínských rockerů jedenáct autorských skladeb. V šesti případech jde o zhudebněné básně takových velikánů jako Jiří Dědeček, Jiří Žáček, Václav Hrabě či Josef Kainar. Jejich texty jsou největší devízou této nahrávky.
Žánrově je album velice rozmanité. Posluchač zde může zaslechnout náznaky latinskoamerických rytmů, to je případ písničky Hej, pojď, následující Kavárenský povaleč lehce koketuje s reggae a poslední Konec cesty je dokonce načichlá elektronikou. Jen ten hard rock mi na aktuálním počinu Ledu Sezelim poněkud schází. Kvůli stylové neukotvenosti se vkrádá otázka, komu je vlastně album určeno – abych se přiznal, neumím na ni odpovědět. Ani o jedné ze skladeb se bohužel nedá říct, že by mě něčím zaujala nebo že by dokonce měla nějaké hitové ambice.
Na desce zpívají všichni členové kapely, ovšem výkon ani jednoho z nich není moc přesvědčivý. Hlasově si jsou všichni dost podobní. Posluchač má problém rozlišit kdo kterou píseň zpívá a nedočte se to ani na obalu. Muzikantské výkony členů Ledu Sezelim se po poslechu studiové nahrávky hodnotit neodvažuji.
Výtvarně zaměřené rockery nenadchne ani grafické zpracování desky, které je stejně neuspořádané jako její obsah. Na obalu navíc citelně chybí taková základní informace o skupině jako nástrojové obsazení. Uveřejnit pouhý seznam jmen členů a spoléhat se, že vše ostatní si posluchači dohledají na internetu, je poněkud krátkozraké.
Suma sumárum: Možná jsem jen záměr kapely nepochopil, ale album Nemusí, kdo nemá rád se mi vůbec nelíbí. Nepochybuji však, že si své příznivce najde, já jsem na něj až příliš konzervativní.
Recenze CD Nemusí, kdo nemá rád
Přesně tak! Děčínská kapela Led Sezelim nachystala v průběhu tří let nové album.
Jak název napovídá, budete si muset vybrat, jestli právě toto je deska a kapela pro vás. Umím si představit jak nadšené posluchače, tak i lidi, kteří záměr kapely možná nepochopí. 12 tracků je stylově rozkročeno tak široce, že vlastně nevím, jak to popsat. Trochu bigbítu, trochu elektroniky, trochu jazzu, trochu psychydelie a texty, které vás buď uhranou nebo vás minou. Jsou tu mimo jiné použity básně např. J. Kainara nebo Jiřího Dědečka. Přiznávám, že moje krevní skupina to úplně není, ale to není chyba ani desky, ani kapely. Není moc co kritizovat, protože je slyšet, že kapela určitě udělala desku tak, jak jí udělat chtěla. Tři roky tvoření se asi projevily větším rozsahem nápadů a použitých zvuků a potřebuji si na to zvykat. Pozitivní je, že když to poslouchám asi pošesté, to, co jsem právě popsal je čím dál víc asi pochopitelný záměr kapely a začíná to fungovat. Dobře si to umím představit někde na městských slavnostech na pódiu postaveném na náměstí. Chtěl jsem napsat, že nejbližší je mi píseň Šedobílá labuť, ale už teď jí dohání i jiné písně. Např. Hledám víc, než se zdá, kde je začátek vyšperkovaný hraním „na hubu“. Ono je to muzikantsky vůbec výborné album. Jsou tu i motivy, které si prostě musíte v té muzice najít a pak je uslyšíte. Připravte se ale na to, že stejně otevřeni stylům, jako je kapela, musíte být i vy. Je tu celkem dost co poslouchat a pokud je to muzika pro vás, budete spokojeni. Prostě platí, že „Nemusí, kdo nemá rád“. Já si něco z alba vyberu a ještě si to dám. Dá se z toho přiučit a furt v tom nacházím něco dalšího. Takže vlastně ok.
Pro Rockpalace Petr Kohoutek (6. dubna 2019)
Hraví a vůbec ne draví LED SEZELIM
Letitá kapela s trošku rouhačským názvem LED SEZELIM z Děčína působí na české hudební scéně už 24 let. Věnuje se experimentálnímu hardrocku s přesahem k dalším hudebním stylům. To rouhání vysvětlím historkou z dob mého studia. Před víc jak dvaceti lety spolužák někde viděl název LED SEZELIM, protože byl sám kytarista, a navíc fanda LED ZEPPELIN, nemohl pochopit, jak si z tak skvělé kapely může někdo dělat srandu. Pak snad někde kapelu slyšel a prohlásil, že Zelí hraje skvěle, ale prostě ze Zepelínů si nikdo srandu dělat nebude.
LED SEZELIM vydali celkem 12 nahrávek. Tato recenze se bude věnovat posledním dvěma. V létě 2015 vyšel disk „Park Viktoria“ a vloni v prosinci vyšla deska „V Českém moři“. Názvy to jsou vpravdě netradiční a podobně je na tom i muzika a texty. Některá lyrika je totiž dílem předních českých básníků. Kapela zhudebnila několik textů Václava Hraběte i Josefa Kainara. Tento přístup je nadčasový a mně se líbí, jejich práce s českým jazykem.
Muzika LED SEZELIM je hravá ale ne však dravá. Není to žádný nářez, spíš hudebně veselá záležitost, taková pohodička, která hravě vpluje do uší. Hrabětova báseň „Jednou“ si o zhudebnění doslova říkala, ale nebyla to jednoduchá záležitost. LS se této záležitosti zhostili se ctí. Jejich hravost je až omračující. V podobném duchu se nesou i „Oči ve tmě“, které malinko v refrénu přitvrdí. Stále je to ale pohodová muzika. Místy snad lehce koketuje s jazzem. Hlavně barva kytarových partů se blíží k tomuto tradičnímu stylu. A text „Tchýně“ je trošku sci-fi. I když já už si dlouho nemůžu stěžovat :-)
Park Viktoria nahrála kapela ve složení:
Tomáš „Nargy“ Veselý – kytara, kaossilator
Richard Musil – zpěv
Milan Douda – baskytara, zpěv
Adam Musil – baskytara, sbory
Pepinno Pech - bicí, zpěv
Album „V Českém moři“ nahrávala „kapela“ pouze ve dvojčlenném složení. Proto ty úvozovky u slova kapela. Desku nahráli otec a syn, Richard a Adam Musilovi v období mezi koncerty „kompletní kapely“ od července 2015 do prosince 2016. A možná právě těch 18 měsíců desce přispělo ještě k větší barevnosti a hravosti. Musilovic famílie se opět nebála zpracovat klasickou poezii. V tom našem českém rybníčku vyniká „Havran“ z pera Edgara Allana Poe. Ale ani vlastní texty z řad dodavatelů kapely nejsou k zahození. Obecně platí, že texty v podání LED SEZELIM splňují až na výjimky velmi přísná pravidla. České moře je ještě jemnější muzika, místy až étericky křehká. Park Viktoria je daleko víc posazený do bigbítu.
Tak si vyberte. LED SEZELIM je pro mě takovým zjevením v dobrém slova smyslu. Jejich hravost mě opravdu odzbrojuje.
Jan Holý (Rockpalace.cz, 18. března 2017)
Uživatel Pivnice Skleník přidal nové fotky (35) do alba: LED SEZELIM in Homegrown-Club. 4. říjen 2014
Mám pocit, že málokdo je schopen objektivně posoudit přínos této kapely do "pokladnice naší nabídky", neboť osazenstvo bylo rozděleno na dva tábory. Zatímco jedni byli jak utržení při tancování, dobře se bavili a zpívali s kapelou jejich slavné songy, druzí téměř nehybně naslouchali, zda i následující skladby zůstanou nepochopené. Problém tví v tom, že rocková hudba má nespočet podob, protože si prošla a prochází nekonečným vývojem. Jako příznivec rocku si musím vzít za své všechny jeho proudy. Dovolte mi příměr: Kabáti proplouvají rockovým proudem pohodlně, protože říční koryto je upravené, na čemž mají zásluhu kapely třeba typu Led Sezelim a tito zase poskytují také příznivcům roku únik od zmíněných Kabátů. Proto si myslím, že i Led Sezelim mají právo na „život“ (to je na adresu těch druhých). Oba protipóly se navzájem potřebují, bez nich by byl rock nuda. Instrumentálně je kapela vybavena velmi dobře a jejich netradiční basová sekce se myslím osvědčuje, přičemž jedna basa basovala a druhá zafungovala jako sólový nástroj. Kapela natáčí nové CD, snad bude k mání ještě letos, ale to záleží na penězích. Osobně se na desku těším a rád si ji koupím. Na ní pak vyniknou kvality všech muzikantů včetně charismatického zpěváka a předpokládám, že svým projevem bude žádat o pochopení těch, kteří nechápou. Odnož rocku, jakou prezentují, se dá zařadit do punkového undergroundu a tedy se může stát, že i novým CD zůstanou pro některé posluchače nepochopeni. Tuhle partu v budoucnu požádám, aby u nás opět zahrála, minimálně proto, že nenudí.
— v Pivnice U Kostela
Uživatel Pivnice Skleník přidal nové fotky (31) do alba: LED SEZELIM a ANGELIC PROJECT v Homegrown Club, Varnsdorf. 30.5.2015
Třítýdenní hudební pauza kvůli MS v hokeji skončila a v sobotu 30.5. jsme to rozjeli ve velkém. Výsledkem byla velmi příjemná rocková party, o kterou se postaraly dvě kapely, jejichž žánrová rozdílnost je zřejmá, byť obě se pohybují ve světě rocku. Zájem o party byl velký, Homegrown Club praskal ve švech a proto někteří poslouchali hudbu v hospodě. LED SEZELIM konečně nahráli své CD, jsem rád, že kapela nakonec sehnala balík peněz, zbývá ještě dořešit vylisování a tisk obalu. Držím palce, aby se vše podařilo a mohli co nejdříve své CD pokřtít. Poté při každém jejich vystoupení bude album k mání i pro vás. ANGELIC PROJECT postupně rozšiřují repertoár, a tak je pravděpodobné, že příště přijedou s novými skladbami. U nich jsem zaznamenal velmi pěkné vokály, v unisonech ladily dokonale a rozdílné zabarvení hlasů Evy a Petry vytvořily souzvuk naprosto ojedinělý, na kterém se dá stavět další vývoj. Děkuji všem, kteří se na tak úspěšném večeru podíleli.
Homegrown Club Varnsdorf, 14 srpen 2015
K mé velké radosti jsem obdržel nové album na CD skupiny LED SEZELIM z Děčína, která u nás zahrála již několikrát. Album "PARK VIKTORIA" je reprezentativní ukázkou jejich aktuálního koncertního playlistu, obsahuje 11 skladeb s texty k hlubšímu zamyšlení, ale také rockově relaxační hity včetně oblíbené "Veverky". Určitě si budete moci tohle CD pořídit při nejbližší návštěvě LED SEZELIM v našem Homegrown-Club.
KRUMPÁČE a LED SEZELIM v Homegrown-club Varnsdorf, 29.10.2016
Když se zamýšlím nad včerejším vystoupení těchto kapel, vybavuje se mi slovo podstatného jména BARVA. Toto slovo vyjadřuje všestrannost témat, názorů, vjemů, pocitů v jejich celých šířkách. Proto má jejich hudba právo na život. Nicméně tento styl punku bude mít vždy své příznivce i odpůrce, proto by se neměl pohybovat na hraně mezi rebelií a vtipem, takový kalkul se ne vždy vyplácí. Vůdčí osobností Krumpáčů je bezesporu Tereza, ovšem i v jejím případě se může jednat o rozpolcenost její role. Na jedné straně ve zpěvu provokuje, útočí i vtipkuje, na druhé straně noblesně "stivínuje" s flétnou a v některých pasážích dokonce parafrázuje Iana Andersona. V případě Krumpáčů by bylo dobré učinit "stemizaci", v jakém poměru převažuje ta či ona strana. V dnešní době vidíme, jak hodně se punk dostává do rockové opozice, v níž se pohybují i kapely, které prostě na punk-rock nemají, právě pro jeho interpretační obtížnost.
Richard Musil se svým Led Sezelim pauzíroval dostatečně dlouho, aby napsali další písně pro nové CD, které je již nahrané, ale zbývá provést editaci skladeb, což by se mohlo do konce roku povést. Nutno podotknout, že Led Sezelim má své stálé posluchače-fanoušky, nejen díky slavné písni "Veverka". Jak jsem již uvedl dříve, vokální přednes Richarda si nedělá ambice na umístění v soutěži SuperStar, podstatné jsou texty, i když bych pro ně volil jiný styl doprovodu. Pokud si Leonard Cohen vystačil celý život s pěti tóny, proč by tomu mělo být jinak u Richarda.... (úvaha nekončí).
Jak je patrné, nic není černobílé, svět je prostě barevný, tak proč bychom měli na včerejší večer nahlížet prostřednictvím subjektivních názorů. Vedle nespokojenců byli nadšené projevy a z to z různých důvodů na obou stranách. Takže jsme opět u té barevnosti.
__________________________________________
"stivínuje" - flétna a čepice ve stylizaci Jiřího Stivína
"stemizace" - plebiscit dle agentury STEM
